Na hranici templářského světa
Výstava Na hranici templářského světa probíhala v žerotínském zámku ve Valašském Meziříčí. Výstava mapovala působení templářského řádu na našem území, sdělovala známá i neznámá fakta o templářském řádu, k vidění byly archeologické nálezy, listiny a další předměty. Pro nás tato výstava znamenala především tvorbu souboru faksimilií listin, přičemž nejstarší originál byl z roku 1210. Papež Inocenc III. dává touto listinou olomouckému biskupovi moc udělit rozhřešení křižákům, kteří při svém tažení vztáhli ruku na duchovní osobu. Pro tuto výstavu jsme dodali také vitríny, panely, trojrozměrné modely, zajistili jsme fotometrii a v neposlední řadě jsme vytvořili k výstavě publikaci.
Boleslav, kníže slezský a lehnický, vysvědčuje a potvrzuje, že Konrád řečený "Číšník" (pincerna) postoupil Michalovi, komturovi johanitské komendy v Tyńci (Tynzya), dva lány polí a lesů mezi lesem, náležejícím komendě v Oleśnici M. (Olsna), vsí Kalinowa (Calmow), Witowice (Wythowiz) a Niemil (Nemyn), které Konrád kdysi daroval řádu templářů v Oleśnici a které se potom vrátily zástavou do jeho držení.
Protiva (Protheba) řečený z Doubravice (Dobrauuyz) vysvědčuje pře úředníky provinciálního soudu, že menší část své dědiny ležící na obou březích Bečvy (Beyx) a koupené kdysi od Šebora z Úherčic (Auuerschiz), Drslava (Drizlaum), syna Vykandova, Herborda (Herwerdum) z Nezamyslic (Nizamylyz), Matouše z Žeranovic (Geranowyz) a Mikuláše z Veselí (Wezzel), se souhlasem krále Václava za 250 hřiven stříbrných prodal a zbývající větší část pro spásu své duše odkázal Eckovi, mistru templářského řádu v Čechách a na Moravě a jeho řádu.
Vok z Kravař (Boko de Chrawar) se souhlasem velmistra templářského řádu a rakouského a štýrského knížete Fridricha přijímá od Ecka, mistra řádu v Čechách a na Moravě, na 31 let město Vsetín (Setteinz) s hradem Freundsberkem (Vreuntsperge) emfyteutickým právem bez porušení podacího tamních kostelů, z nichž každému zůstává 1 svobodný lán a po 1 měřici žita a ovsa z každého lánu; vedle toho zůstává řádu mlýn ve Vsetíně a 1/2 výtěžku z nalezených kovů. Po 31 letech bude uzavřena nová smlouva, přičemž Vokovi a jeho dědicům zůstane to, co zařídili vlastním nákladem, ve svobodném vlastnictví. Říčka Rokytnice (Roknitz) a půda kolem ní až k Bečvě (Bersch) zůstane řádu, kterému připadne zpět i les, který se Vokovi a jeho dědicům nepodaří za 31 let vyklučit; ponechají si zde jen právo lovu a kácení dříví. Rovněž jim náleží právo statky se souhlasem řádu dále prodat.